MAROKO 2002

Toto vyprávění je trošku delší, ale taky to byly tři týdny. Pokud vás nezajímá mineralogie, můžete přeskočit oblasti psané kurzívou:) Fotky jsou zvlášť, protože jich je na jednu stránku trošku moc.

Tak do Maroka jsem se dostal (jako obvykle) v podstatě náhodou. Jednou tak kouknu na stránku www.mineral.cz a vidím: Geologická expedice do Maroka, ještě dvě místa volná! No, tak jsem zjistil, kdeže to Maroko vlastně je a pak jsem kontaktoval Jirku Drašnara a jelo se. Mělo to, pravda, své mušky, vlastně přímo mouchy, ale naštěstí si člověk většinou pamatuje jen ty příjemné věci:) Organizace a plánování trošku kulhaly a trošku vznikala "ponorka", ale to by se ve skupině 15ti lidí dalo předpokládat. Viděli jsme toho opravdu dost a nějaké kamínky se taky našly (a koupily). Něco o této zemi je v základních informacích, tak to tu nebudu opisovat. Cesta vyšla poměrně levně - cca 13 000 Kč za téměř měsíční "výlet". V této sumě je komplet veškerá doprava, jídlo, ubytování i vízum. Pokud by jela skupina 4 lidí ve vlastním autě, šlo by tuto sumu zredukovat až na cca 7 000-8 000Kč/osoba za měsíc!
My jsme po Maroku udělali v podstatě "klasický" okruh, podobně jezdí i spousta "dobrodružných" cestovek. S tím, že jsme se ovšem víc zdržovali na mineralogických lokalitách a méně u památek. Přeplavili jsme se z Algecirasu do Ceuty a přesunuli se do hašišového doupěte Chachauenu (píše se to všelijak, pokaždé jinak:). Tam si někteří dopřáli hašišové opojení. Potom jsme pokračovali do antického římského města Volubilis, krátce jsme navštívili Fes a potom jsme jeli do Tazy. Zde jsme navštívili známé jeskyně. Vstup je placený, ovšem dá se smlouvat - uhádali jsme 40DH na osobu. Potom jsme vyrazili do jeskyně za doprovodu průvodce samozvance a svitu vlastních (!) baterek. Baterky je možné zapůjčit, ale zrovna levně to není:( Průvodce vás pouze protáhne jeskyní, nemusíte se obávat, že by něco povídal. Jeskyně není osvětlená a nemá upravené chodníky! Jediné schody vedou na dno 120m hluboké propasti, kde je vlastní vchod. Potom je v jeskyni už jen několik nahnilých lávek, které jsou tam údajně ještě po Francouzích (odešli 1956), zábradlí samozřejmě nemají:) Jeskyně je hezká a poměrně veliká, bohužel je výzdoba místy poničená. Zajištění cesty je minimální, pro nezkušené a fyzicky málo zdatné jedince zde vážně hrozí úraz. Bahno, tma, lezení, klouzání, padání a brodění v kalné ledové vodě jsou samozřejmostí. Trasa je variabilní, záleží na dohodě s průvodcem a na stavu vody, jeskyně bývá občas zatopená.
Dál jsme pokračovali směrem na Oujdu a Touissit. Haldy v Touissitu (Bou Bekker) nebyly zrovna úplně přátelské, ale vydaly nějaké malachity, brochantity, hezký dolomit a kusové vzorky galenitu. Blízkost hranic s Alžírem na nás přilákala pozornost policie, ale naštěstí jsme si všechno vysvětlili. Poblíž Oujdy jsme se ještě stavili v jednom lomu, odkud jsme přivezli poměrně pěkné aragonity. Taky jsem v Oujde poprvé navštívil arabskou domácnost - opravdu to je zážitek:) Dál nás cesta vedla k cedrovému lesu ve Středním Atlasu. Jedná se o poslední zbytek původního porostu, který zdecimovaly generace lidí, římany počínaje. Les je pěkný, bohužel extrémně vznětlivý. Přítomnost všeliké havěti je samozřejmostí. Jedná se o turisty oblíbené místo, proto se zde hojně vyskytují obchodníci se vším možným. Zajímavá je zdejší kolonie makaků, ale dávejte si pozor na jídlo:) Potom jsme pokračovali do Mibladenu, což je středisko a ráj mineralogů. Odsud pochází nádherné vzorky vanadinitu a wulfenitu, jedny z nejhezčích na světě. Spousta zdejších obyvatel načerno kutá ve starých francouzských dolech a obchoduje s minerály. Ideální je nakupovat zde, přímo u zdroje, ceny bývají poměrně lidové:) Staré doly určitě stojí za návštěvu, je možné navštívit i část podzemí. Něco jen po dohodě s domorodci a někam vás nepustí vůbec. Na haldách je dodnes možné běžně najít pěkné vzorky barytu a cerusitu, občas menší krystalky vanadinitu a wulfenitu a kusový galenit. Cesta pokračuje ještě kousek za Mibladen do bývalých dolů v Aouli, tam se ovšem nevydávejte na vlastní pěst. Jsou tu rozsáhlé staré doly na stříbronosný galenit a ještě o kousek dál jsou lokality nádherných a velmi hojných azuritů, malachitů a žlutého fluoritu. V náplavech řeky je možné objevit acháty a zejména velmi pěkné (a velké) vzorky jaspisu.
Dál nás cesta vedla do Erfoudu, což je pro změnu ráj paleontologů. U mostu přes řeku Ziz je lokalita vřídlovců. Erfoud už je "branou" Sahary, tady šéfuje poušť. Poblíž se vyskytují i známé duny Er Chebbi, které jsme bohužel nenavštívili. Návštěva je možná v podstatě jen terénním vozem a vyžaduje zkušeného řidiče a znalost trasy, nevydávejte se na ní bez průvodce. Hojně se zde obchoduje s fosíliemi a jsou zde i sběračské a zpracovatelské dílny a centra. Dají se nakoupit v podstatě libovolné věci z leštěného ortocerasového vápence, viděl jsem i umyvadlo:) V dílnách se dají poměrně levně koupit trilobiti, bohužel často preparovaní metodou "hřebík":( Přesto se dají objevit zajímavé kousky, zejména kambričtí paradoxides a potom světoznámé devonské kusy. Na zdejší lokality pořádají některé specializované "cestovky" exkurze, cena je ovšem značná (okolo 100 000 Kč a víc). Výhodou je, že navštívíte opravdu světoznámé a nesmírně poduktivní lokality. Co najdete, to je vaše:) Při odjezdu nás tu zastihla menší písečná bouře a trocha teplého deště s pískem.
Potom jsme navštívili známou soutěsku Todra. Jedná se o známou turistickou a lezeckou oblast. Zdejší domorodci jsou vlezlí a lační po alkoholu, dokonce znali i slivovici:) Dál jsme pokračovali do "Údolí čených kober", kde jsme spali a kde byli žáby a dvacet čísel velký pavouk; kobry jsme neviděli:) Potom jsme navštívili manganové údolí Imini. Vyskytují se zde neskutečně mocné žíly pyroluzitu, ovšem většinou takřka v "prachové" podobě. Takže jsme byli během deseti minut všichni jak černoši. Při troše práce se dají najít velmi pěkné ukázky pyroluzitu a vzácně jsme našli několik vzorků Coronaditu.
Pokračovali jsme směrem k průsmyku Tizi n Tichka, cestou jsme se stavili ještě na chvilku v Amersgane. Jedná se o méně známou lokalitu achátů a geod. Domorodci sbírají prakticky výlučně geody, takže o pěkné vzorky achátu a chalcedonu není nouze. Acháty nebývají barevné, ale pouze bílé nebo bílo-šedé, většinou s červenou "slupkou". Dají se nalézt i geody křišťálu či ametystu s narostlým rutilem, goethitem a kalcitem. V průsmyku Tizi n Tichka jsme přenocovali na horské loučce poseté kravinci. Zdejší obchodníci jsou většinou neskutečně vlezlí, drzí a docela dost drazí. Nešetřte je!
Další zastávkou byla vesnička Asni ve Vysokém Atlasu. Opět je to dost navštěvované místo, protože odtud vychází trasa na nejvyšší vrchol Maroka Djebel Toubkal (4167 m.n.m.). Nejlepší je vyrazit brzo ráno a sehnat si odvoz do Imlilu, ušetříte si kilometry a puchýře. Vlastním autem (mimo teréňáku) neprojedete, cesta je dost rozbitá a místy se mělce brodí. A potom už po vlastních, zabloudit nemůžete. Výstup i sestup se dá zvládnout za jeden den, ale jen za dobrého počasí a vyjímečné fyzičky! Obvykle se chodí za tři dny - jeden den výstup k horské chatě (cca 3700 m.n.m.), druhý den na vrchol a zpátky na chatu a třetí den do Imlilu. Imlil má cca 1600 m.n.m., takže se opravdu nejedná o vycházku. Na chatě je možné přespat, ale lepší je užít vlastní stan, místa je tam dost. Všechnu vodu si vemte s sebou, potok tam je, ale není pitný - obsahuje bolharziózu! Jedná se o vysokohorský terén se všemi důsledky, sněžení je běžné i v létě. Výstup je ve vrcholové oblasti poměrně dost exponovaný, rozhodně to nepodceňujte, není to žádný "choďák" a výška je taky už trochu znát. Z vrcholu je údajně za pěkného počasí vidět až k moři. My jsme zvládli výstup za dva dni - jeden den z Imlilu na vrchol a zpátky k horské chatě a druhý den dolů do Imlilu. V Asni je známá lokalita achátů a geod, tu jsem bohužel nenavštívil, protože jsme byli na Toubkalu.
No a naše cesta se nachýlila ke konci. Ještě jsme navštívili Marrakesch, známé vodopády d`Ouzoud, okoupali jsme se v moři a zase domů:)